• Součin_matic
• Četnost_znaku_v_poli_řetězců

Níže jsou uvedeny příklady všech možností vytvoření dynamického dvourozměrného pole. Pro vytvoření dynamických polí s více než dvěma rozměry lze použít stejných principů. Pro všechny níže uvedené možnosti platí, že přístup k prvkům pole je stejný jako u statického pole. Varianty pole se liší pouze svým tvarem (stejně vs. různě dlouhé řádky), vnitřním uspořádáním prvků v paměti a tím, které rozměry je možné určit až v průběhu výpočtu (a který je naopak nutné zadat celočíselnou konstantou již při psaní programu).

Jedná se o typ pole s různě dlouhými řádky. Počet řádků je nutné určit pevně konstantou, naopak velikosti řádků lze specifikovat až v průběhu výpočtu. Jednotlivé řádky nejsou v paměti uloženy za sebou v jednom bloku. Tento typ pole se v praxi používá relativně často (např. pole textových řetězců). Příklad vytvoření pole:

int *pole[2];
pole[0]=(int *)malloc(3 * sizeof(int));
pole[1]=(int *)malloc(3 * sizeof(int));

Jde o méně používaný typ pole. Druhý rozměr je dán pevně, první je možné určit až v průběhu výpočtu. Jednotlivé řádky mají stejnou délku a jsou uloženy v jednom bloku paměti za sebou (stejně jako u statického pole). Příklad:

int (*pole)[3];
pole = (int(*)[3])malloc(2 * 3 * sizeof(int));

Oba rozměry pole je možné určit až v průběhu výpočtu. Řádky mohou mít různou délku a jsou obecně uloženy v různých blocích paměti. Příklad:

int **poleD;
poleD = (int **)malloc(2 * sizeof(int *));
poleD[0] = (int *)malloc(3 * sizeof(int));
poleD[1] = (int *)malloc(3 * sizeof(int));

Toto dvourozměrné pole se používá často v programech, které pracují s textem. Jde o pole typu “pole ukazatelů” nebo “ukazatel na ukazatel”. Pokud použijeme jen jeden operátor indexu, můžeme pohodlně pracovat s celým textovým řetězcem na daném řádku. Příklad:

char *p_text[4];
 
p_text[0] = "prvni";
p_text[1] = "druhy";
p_text[2] =(char *)malloc(6 * sizeof(char));
strcpy(p_text[2], "treti");
p_text[3] = "ctvrty";
 
printf("%s\n", p_text[1]);

odkaz cc, upol/sujc